Cukry a sacharidy nejsou totéž. Každý cukr je sice sacharid, ale ne každý sacharid je cukr. Naučte se tyto pojmy od sebe rozlišovat.

Laická veřejnost často ztotožňuje pojem cukry a sacharidy. To je však chyba. Mezi sacharidy patří kromě cukrů také látky, které si s pojmem cukry nikdo nepředstavuje. Jedná se např. o škrob, vlákninu. Pojďme se tedy jak cukrům tak sacharidů podívat na zoubek.

Co jsou sacharidy?

Sacharidy, nebo taky karbohydráty, jsou hlavním zdrojem energie. Některé druhy sacharidů tvoří dokonce stavební materiál organismů. Jsou nutné pro regeneraci organismu i pro nárůst svalové hmoty. Pro nárůst svalové hmoty je kromě stavebních látek potřeba také energie. Naše tělo potřebuje ke svému fungování sacharidy. Jejich nedostatek způsobuje psychické i další zdravotní problémy. Mezi první příznaky nedostatku sacharidů patří únava, neschopnost přemýšlet a soustředit se. Škodlivý je však i nadbytek sacharidů. Nadbytek sacharidů naše tělo přemění na tuk a uloží ho do tukových zásob.

Není sacharid jako sacharid

Mezi sacharidy patří různé látky: cukry, škrob a dokonce i vláknina. Podle počtu cukerných jednotek se sacharidy dělí na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy.

Monosacharidy jsou tvořeny jednou cukernou jednotkou, mezi ně patří např. glukóza (hroznový cukr), galaktóza (mléčný cukr) či fruktóza (ovocný cukr).

Další skupinou sacharidů jsou oligosacharidy, které obsahují dvě až deset cukerných jednotek. Oligosacharidy se dělí podle počtu cukerných jednotek na disacharidy, které jsou tvořeny dvěma cukernými jednotkami, trisacharidy, tetrasacharidy, atd. Mezi disacharidy patří např. sacharóza (řepný cukr), laktóza nebo maltóza (sladový cukr). Mezi oligosacharidy patří také stachyóza, rafinóza, verbaskóza, aj., tj. sacharidy s více než třemi cukernými jednotkami. Tyto oligosacharidy jsou obsaženy v luštěninách.

Poslední skupinou sacharidů jsou polysacharidy, které jsou tvořeny více než deseti cukernými jednotkami. Mezi polysacharidy patří nejen amylóza, škrob, glykogen, chitin, ale i obtížně stravitelné nebo zcela nestravitelné sacharidy, které tvoří vlákninu. Jedná se např. o celulózu, inulin nebo pektin. Vláknina je důležitá pro správnou funkci střev a je potravou pro prospěšné bakterie, které sídlí v tlustém střevě. Kromě toho vláknina zvyšuje objem stolice a je prevencí proti zácpě. Vláknina pročišťuje náš trávicí trakt tím, že na sebe váže toxické odpadní látky.  Doporučené denní množství vlákniny je 25 až 30 gramů. Vláknina váže vodu, proto by se ale měla dostatečně zapíjet.

Jelikož jsou sacharidy na rozdíl od tuků okamžitým zdrojem energie, měl by být jejich podíl na celkovém příjmu energie vyšší než podíl tuků. Ve stravě by měly převažovat složitější sacharidy nad cukry. Strava by však neměla být tvořena téměř výhradně ze sacharidů. Více než 80 % sacharidů z celkového příjmu energie nadměrně zatěžuje tělo a vede k obezitě.

Co jsou cukry?

Cukry jsou monosacharidy a disacharidy. Jsou tvořeny jednou nebo dvěma cukernými jednotkami a jsou velmi dobře rozpustné ve vodě. Jsou okamžitým zdrojem energie. Potraviny s vyšším obsahem cukrů potřebujeme např. po náročném fyzickém výkonu, kdy naše tělo potřebuje rychle doplnit energii.  Monosacharidům a disacharidům se také říká rychlé cukry nebo rychlé sacharidy, protože po jejich konzumaci rychle stoupne hladina glukózy v krvi. Mezi jednoduché cukry patří například glukóza, fruktóza nebo sacharóza. Všechny cukry patří mezi sacharidy.

Co nám říkají etikety o obsahu sacharidů a cukrů

Je-li na obalu potravin napsáno obsah sacharidů, znamená to souhrnný obsah všech sacharidů, tj. jednoduchých sacharidů (cukrů) i složitých sacharidů (např. trisacharidů, tetrasacharidů, polysacharidů).

Polysacharidy jsou pro naše tělo také zdrojem energie, obsahují však delší a složitější řetězce molekul než jednoduché sacharidy. Proto je naše tělo musí před jejich využitím rozštěpit. K uvolnění energie z polysacharidů dochází obecně pomaleji. V některých příkladech dokonce není náš trávicí systém schopen tyto opravdu složité molekuly zpracovat, např. vlákninu.

Pokud je např. na obalu potraviny uvedeno: 100 g výrobku obsahuje 60 g sacharidů, z toho 20 g cukru. Znamená to, že 60 g sacharidů obsahuje všechny sacharidy, které jsou v dané potravině. Nejen cukry, ale také složité sacharidy, např. škrob, celulózu, aj. Zatímco 20 g cukru znamená, že v potravině je obsaženo 20 g jednoduchých sacharidů, tj. sacharidů vhodných pro rychlé doplnění energie, např. glukózu, fruktózu, sacharózu.

Je chybou se vyhýbat některým druhům sacharidů, naše tělo potřebuje všechny druhy sacharidů. Cukry jako okamžitý zdroj energie, škrob jako zdroj postupně uvolňované energie a vlákninu pro čištění těla a správnou funkci střev.

Zdroj obrázků: Shutterstock

The post Cukry a sacharidy – nepleťte si tyto pojmy! appeared first on Zdraví a krása.

Cukrovka patří mezi častá chronická onemocnění. Její zákeřnost spočívá v její skrytosti, pomalém rozvoji a trvalých zdravotních následcích.

Nemoc cukrovka patří mezi častá chronická onemocnění. Její zákeřnost spočívá nejen v její skrytosti, ale také v její zákeřnosti. Neléčená cukrovka způsobuje poškození mnoha orgánů. Je třeba vědět, jak tohoto zákeřného nepřítele poznat. Jak cukrovka vzniká a jak poznám, že mám cukrovku, to jsme se pokusili velice komplexně shrnout v tomto článku.

Víte, co to je cukrovka a jak vzniká?

Cukrovka, odborně nazývaná diabetes mellitus, patří mezi metabolická onemocnění. Jedná se o poruchu metabolizmu glukózy. Cukrovka vzniká v důsledku nedostatečné tvorby inzulínu nebo v důsledku neschopnosti těla reagovat na inzulín. Pokud není tělo schopné reagovat na inzulín, glukóza se nemůže spálit a je vyloučená z těla močí.

Latinské slovo mellitus znamená sladký a je tím vyjádřena sladká chuť moči nemocného. Moč diabetiků obsahuje cukr, proto přitahovala hmyz. Ve starověké Čině poznávali, zda je dotyčný diabetik nebo ne podle toho, zda jeho moč přitahovala mravence nebo ne. Středověcí lékaři zjišťovali diabetes ochutnáváním moči, což je vyobrazeno na gotických reliéfech. V současné době lékaři zjišťují diabetes podle hodnot glukózy v krvi, tj. glykémie.

Typy cukrovky: podle příčiny vzniku rozeznáváme čtyři typy cukrovky

Diabetes mellitus 1. typu            

Tento typ cukrovky, diabetes prvního typu, vzniká, pokud jsou zničeny B-buňky Langerhansových ostrůvků slinivky břišní vlastním imunitním systémem. To vede k neschopnosti slinivky břišní tvořit inzulín a dotyčný jedinec je do konce svého života závislý na aplikaci inzulínu zvenčí. Spouštěcím mechanismem k rozvoji tohoto typu diabetu může i obyčejná chřipka, která nastartuje tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Tento typ diabetu je diagnostikován nejčastěji v dětském věku.

Diabetes mellitus 2. typu

Příčinou vzniku tohoto typu cukrovky, diabetu druhého typu, je nerovnováha mezi sekrecí a účinkem inzulínu v metabolismu glukózy. Slinivka břišní produkuje dostatečné nebo nadbytečné množství inzulínu, ale tělo na inzulín nereaguje. Nemocný může být léčen pouze dietou a celkovou změnou životního stylu nebo i perorálními antidiabetiky. Nedodržování diety a dalších zásad vede k stále větší produkci inzulínu slinivkou břišní a postupné ztráty schopnosti slinivky tvořit inzulín. Nemocný se tak stane závislým na aplikaci inzulínu zvenčí. Tento typ diabetu je diagnostikován v dospělosti. Vlohy k tomuto typu diabetu jsou mnohdy přenášeny geny z generace na generaci. Tento typ diabetu vzniká zejména u jedinců, kteří mají nadváhu, vysokou hladinu cholesterolu v krvi, nedostatek pohybu, pijí alkohol, jsou kuřáci a žijí ve stresu.

Těhotenský diabetes                                                 

Těhotenský diabetes, neboli těhotenská cukrovka, je označována také jako gestační diabetes mellitus.

Příčinou vzniku tohoto typu diabetu je kolísání hladiny glykémie v průběhu těhotenství v závislosti na těhotenských hormonech. Slinivka některých žen není schopná se vyrovnat se zvýšenými požadavky na inzulín, který udržuje hladinu glukózy v rovnováze.  Následkem toho přestupuje zvýšené množství glukózy v matčině krvi přes placentu do plodu, který odpovídá zvýšenou tvorbou vlastního inzulínu. Dítě se narodí s vyšší porodní váhou a je ohroženo sníženou hladinou glukózy v krvi, tzv. hypoglykémií. Popsané potíže se obvykle upraví po porodu u matky i u dítěte.

Diabetes insipidus        

Při tomto typu diabetu je narušeno vylučování antidiuretického hormonu, ADH hormonu, který reguluje tvorbu moči. Hormonální hladina hormonů slinivky břišní není u tohoto typu diabetu narušena. Tomuto typu diabetu se říká žíznivka. Postižený tímto typem diabetu není schopen zadržovat v těle vodu a za den vyloučí 10 až 20 l vody močí, dechem nebo potem.

Jaké jsou příznaky cukrovky?

Cukrovka probíhá pozvolna, skrytě, je třeba si všímat příznaků, signalizujících toto onemocnění. K nejčastějším příznakům diabetu patří žízeň a časté a vydatné močení. Při zvýšené hladině glukózy v krvi ledviny nedokáží udržet glukózu a propouštějí ji do moči. Přebytky glukózy strhávají s sebou molekuly vody, proto čím je hodnota glykémie vyšší, tím je větší množství moči. Diabetik je nucen hodně pít a chodí nápadně často močit. Při neléčení dochází k dehydrataci, odvodnění.

Hubnutí a únava jsou dalšími příznaky diabetu. Inzulín umožňuje glukóze vstup do buněk, pokud se glukóza nedostane do buňky, buňka trpí nedostatkem energie a začne si ji zajišťovat štěpením tuků. Postižený jedinec nezadržitelně hubne, je unavený, malátný, bez chuti do života.

U neléčených diabetiků je cítit aceton. Aceton vzniká jako odpadní látka při katabolismu tuků. Aceton patří mezi ketolátky, které okyselují vnitřní prostředí těla a ovlivňují tím průběh některých chemických reakcí v těle a látkovou výměnu.

Při dalším stádiu této nemoci může dojít k poruchám vědomí, nemocný je zmatený, působí dojmem jako by byl opilý. Dostavují se nespecifické příznaky jako je nechutenství a bolesti břicha. Mez varovné příznaky patří letargie, apatie, extrémní slabost a prudké dýchání, tzv. Kussmaulovo dýchání, které vede ke ketoacidóze, bezvědomí a smrti.

Nepoznaný, zanedbávaný nebo neléčený diabetes způsobuje poškození srdce, mozku, cév dolních končetin a malých cév, které prokrvují ledviny, nervy, oči. Neléčený diabetes může vést např. k selhání ledvin, ke slepotě, k odumření dolních končetin.

Co nás čeká, pokud onemocníme cukrovkou ?

Pokud onemocníme cukrovkou, čekají nás zásadní změny našeho životního stylu. Diabetická dieta znamená zásadní změnu v našem způsobu stravování. Musíme najednou sledovat obsah sacharidů v jednotlivých potravinách i jejich glykemický index, což jsme předtím nedělali. Musíme jíst pravidelně a také dodržet denní doporučené množství sacharidů. A to není vše. Musíme také hlídat svoji tělesnou hmotnost a cholesterol, tj. i množství tuků. Musíme více nahrazovat živočišné tuky rostlinnými tuky, např. olivovým nebo řepkovým olejem, ořechy. Do svého jídelníčku musíme zařadit více zeleniny jako zdroj vlákniny, vitamínů, minerálů a ryb. Musíme více přemýšlet nad tím, co kupujeme a co jíme, výrobky z tzv. DIA koutků nemusí být pro nás vhodné, může např. obsahovat více tuků. Pokud máme rádi sladké a nemáme diabetes 1. typu, při kterém je povoleno určité malé množství sladkého jídla, které musí být náležitě pokryto inzulínem, máme smůlu.

Další změnu, která nás čeká, je pravidelná dostatečná pohybová aktivita, která musí být v rovnováze se sacharidy přijatými v potravě. Pohyb snižuje glykémii a jídlo ji zvyšuje. Při zvýšené fyzické zátěži hrozí riziko hypoglykemie, z toho vyplývá nutnost sledování hodnot glykémie pomocí glukometru. Ale to není vše. Do této rovnováhy mohou dle laboratorních výsledků vstupovat perorální antidiabetika nebo inzulín, které snižují glykémii.

Čekají nás také pravidelné návštěvy diabetologické ambulance a pravidelné odběry krve na laboratorní vyšetření hladiny glykémie, glykovaného hemoglobinu, krevních tuků, celkového cholesterolu, HDL cholesterolu a LDL cholesterolu. Krevní tuky a cholesterol je třeba sledovat kvůli prevenci kornatění tepen, když se tuky ukládají do vnitřních stěn cév. A také se máme pokud možno vyvarovat stresu, stres zhoršuje diabetes.

Toto vše nás čeká, pokud máme diabetes 2. typu. Pokud máme diabetes 1. typu, čeká nás kromě výše uvedených změn také celoživotní aplikace inzulínu a časté kontrolování hodnot glykémie pomocí glukometru. Musíme se nejen naučit používat glukometr, ale také se musíme naučit aplikovat si inzulín pomocí inzulínového pera. Jako diabetici 1. typu se musíme naučit přesně vyrovnávat hladinu glukózy a hladinu inzulínu. Vyšší hladinu inzulínu musíme vyrovnat jídlem, vyšší hladinu glukózy inzulínem.

Proč to vše při cukrovce musíme dělat?

Cílem léčby diabetu je jeho kompenzace, tj. udržování stálých hladin glykémie. Výkyvy glykémie mají za následek časné nebo pozdní komplikace diabetu. Mezi časné komplikace patří hyperglykémie a hypoglykémie. Pokud není diabetes kompenzován, tj. jsou časté výkyvy glykémie, může po určité době dojít k pozdním komplikacím diabetu. Mezi ně patří např. diabetická neuropatie, která působí poruchu odpovídajících orgánů a tkání, např. srdce, cév, střeva. Dlouhodobým ukazatelem kompenzace diabetu je sledování hodnot glykovaného hemoglobinu v procentech. Tato hodnota ukazuje poměry kompenzace diabetu v období tří měsíců, protože se červené krvinky obměňují každé tři měsíce. I přes všechna omezení může diabetik žít aktivním, plnohodnotným životem.

Zdroj obrázků: Shutterstock

The post Cukrovka a jak ji poznáte appeared first on Zdraví a krása.